Pro zájemce o vzdělání a spolupráci

Pokud Vás naše práce zaujala a máte chuť se zabývat našimi projekty nebo na ně nějak navázat, dejte vědět. Rádi Vám ukážeme naše pracoviště a probereme možnosti zapojení do projektů. Může se jednat o středoškolskou odbornou činnost, nebo pak v rámci vysoké školy o samostatný projekt, bakalářskou či magisterskou práci, nebo o doktorský projekt.

Musí být vědec geniální?

Tuto otázku jsem si kladl už na střední škole. Z mých zkušeností dnes mohu odpovědět: NE. Dobrý vědec potřebuje být přiměřeně chytrý, ale nemusí být nezbytně moc nadprůměrně inteligentní. Znám několik nadprůměrně inteligentních lidí, ale kvůli nedostatečné cílevědomosti, vytrvalosti nebo proto, že to není jejich priorita, se nikdy nestanou dobrými badateli.

Co má být vysokoškolské vzdělávání?

Odpovědí může být mnoho. Pro mě je nejdůležitější hledisko, aby vzdělání na vysoké škole rozvíjelo ducha, učilo myslet, pomáhalo dovytvářet hezkou a kvalitní osobnost. To lze jen skrze konkrétní vědecké úkoly. Ty jsou však vědeckým cílem, nikoli konečným cílem vzdělávacím. Pravděpodobnost, že student uplatní přesně stejné postupy, jaké se potřebuje naučit a osvojit pro studentskou vědeckou práci, je malá. Ale možnost uplatnění jasných logických pochodů, čestného rozhodování, touhy po pravdivém cíli, souhrnně dovedností, které by měly ve vědeckých disciplínách být pěstovány a cizelovány, je velká. Příkladem uplatnění takovýchto dovedností je mimo poctivý osobní život fungování občanské demokratické společnosti. Myslím, že cílem vysokých škol je šlechtit inteligenci národa, především proto, aby dobře mohla fungovat naše společnost. Proto zastávám názor, že rozvoj osobnosti studenta je důležitější než vědecká práce samotná. S důležitým dodatkem: je to ta práce, která studenta učí a rozvíjí.

Vědecký projekt - společný cíl

Každý jeden vědecký projekt je v mém pojetí nejvíce podobný společné objevitelské cestě – cestě, kterou ještě nikdo nešel, protože jinak nemůže být objevitelská. Touto cestou tedy nešel ani student ani školitel pochopitelně a tedy její cíl nemůže být dopředu zřejmý. Jen školitel, podobný horskému vůdci či mořskému vlku, již má něco za sebou, a proto doprovází studenta na nové cestě.

Projekt, který se studentem řešíme, je tak společným cílem. Projekt většinou vznikne jako výslednice nějakých dřívějších prací ve skupině, poptávky vědecké komunity, možností mentálních, technických a finančních, začlenění do širšího kontextu projektového, koncepčního. V okamžiku přijetí projektu studentem však předpokládám, že student si projekt také stanoví jako osobní cíl a tak k němu přistupuje, včetně motivace.

Zde je několik úrovní v růstu studenta, které je možno v našich laboratořích pozorovat:

  • zadávání úkolů a jejich neplnění x plnění
  • experiment špatně x dobře provedený
  • zpracování dat špatné x dobré
  • kritické odhalení chyb ve vlastních experimentech či interpretacích
  • iniciativní návrhy experimentů v rámci tématu
  • porozumění a načtení související literatury
  • návrhy nových projektů

Je krásné pozorovat a doprovázet studenta na tomto žebříčku. Je jasné, že ne celá cesta je pro všechny. Velmi často postup končí na nedostatku sebekázně, soustředěnosti, cílevědomosti. Postup ve studiu si osobně stanovuji takto:

  • Bakalářský stupeň – student je schopen naměřit a zpracovat co se mu řekne, když se mu ukáže jak.
  • Magisterský stupeň – student by měl být schopen částečně samostatné práce. Měl by zvládat experimentální techniku a více rozumět odborné literatuře.
  • Doktorandský stupeň – studenta by měl připravit k samostatné vědecké činnosti.
  • Laborant – je pracovní zařazení – udělá, co se mu řekne. Dobrých laborantů si velmi vážím – jejich práce je užitečná a jakákoli jejich iniciativa bývá vítána.
    Znám příjemné a inteligentní laboranty. Ale musím u nich přijmout jejich rozhodnutí, že nechtěli dále studovat.

Naproti tomu myslím, že student, v jakékoli fázi vzdělání, by neměl být náhradou laboranta. Neměl by bez širokého vysvětlení dostávat seznam úkolů, které má udělat a přinést výsledky. Student by měl rozumět každému kroku, který má udělat. Měl by být vtažen do společného dobrodružství objevování, usilování o dobrý cíl.